Tohoto opatření se využívá především v těch úsecích, když není možné výše v povodí omezit odtok z něho, v lokalitách, kde není vhodné zvyšovat hladinu povodňového průtoku nad okolní terén a zároveň v těch místech, kde z hlediska fauny a flory je toto proveditelné. Zvýšením průtočného profilu koryta se zajistí jeho větší kapacita, takže nedochází za povodňových situací k nežádoucím rozlivům. Zkapacitnění koryta se zpravidla provádí ve volném terénu jako zemní, kde pro zajištění profilu tedy tvaru koryta přesněji stability jeho svahů je pak nutno navrhnout opevnění proti eroznímu účinku protékající vody. Opevnění se navrhuje v závislosti na průtoku, jeho četnosti, sklonu svahů a protékající rychlosti vody. Ve většině případů se tak provádí pouze opevnění paty svahu s nezbytným vytažením ochranného prvku nade dno, přičemž jako materiál se s výhodou volí kamenný zához a podobně. V intravilánech obcí, kde prostorové uspořádání zástavby, inženýrských sítí a podobně, nedovoluje koryto významným způsobem rozšiřovat, je nutné navrhovat opěrné zdi a vytvářet tak obdélníkové profily. Pro zajištění stability břehů pak opěrné zdi jsou v současné době železobetonové, historicky jsou na našich tocích i tížné kamenné, pro rychlou nápravu povodňových škod se lokálně používaly i zaberaněné ocelové štětovnice.